Ještě si svítíš, svíčko namodralá
přinášíš myšlenky o víře, o poznání.
Na skále ustrneš, staneš se majákem 
a duše, duše, ryba ryb, neoněmí. 

Chce-li Bůh milovat, k čemu slov
staletí starých. Nový zázrak sedmi dnů

koná se každý den. Za chvíli začíná :

a devátý měsíc svého sedmého dne

zázračného, ulehnu jako koník
který se přežral vojtěšky

ihááhááá, tahle kocovina

ta zrovna lehce nepustí mě.

Tyhle svátosti jsou cholesterelové

cejch zapsaný do zubů, do vrásek

pajizévky zdobí mé bříško

do prvního dne „zázraků“

tak hladce hedvábné.

To se ti, Bože, povedlo!

Proklínám celý svět

 s nohama vyvrácenýma

a tím krvavým otvorem

přichází na svět

moje dcera. 

Sviť ještě , svíčko namodralá
a přinášej myšlenky o víře, o poznání.
Na skále ustrnu, stanu se majákem 
a duše, duše, ryba ryb, neoněmí.